„Opravdový světoběžník, co roste v tropických oblastech po celém světě.“

Tato pokojová kapradina se v kultuře pěstuje už od konce 18. století a v průběhu staletí se stala nedílnou součástí interiérů v mnoha rozličných kultivarech. Její domovinou jsou tropické oblasti rozsáhlých oblastí naší planety, kde roste ve vlhkých lesích a bažinách. Patří k pokojovým rostlinám, které vynikají elegantním růstem a především svěže zelenými listy. V příznivých podmínkách mohou listy dosahovat i délky 100 cm. A kde se vzal český název ledviník? Název vychází z překladu latinského názvu Nephrolepis a odkazuje na ledvinovitý tvar tzv. ostěr (indusium), které kryjí výtrusnicové kupky na spodní straně listů.

Lopatkovec kolumbijský (Spathiphyllum wallisii)
„Obojživelná rostlina, která se s tebou ráda podělí o sprchu nebo vanu na koleji. Pokud ji dáš do akvária, nemusíš myslet na zalévání.“

Méně početný rod z čeledi áronovitých – Spathiphyllum – se vyskytuje v tropech Střední a Jižní Ameriky a v jihovýchodní Asii. Lopatkovec kolumbijský pochází z bažinatých biotopů této jihoamerické země. Odtud byla rostlina přivezena do petrohradské botanické zahrady, ze které se jako pokojovka rozšířila do celého světa. Velmi dobře snáší zamokření, často se vysazuje do paludárií a dokonce je oblíbená mezi akvaristy, protože dokáže růst i pod vodou.

Lopatkovec je také experimentální rostlinou využívanou pro sledování funkce stomat pomocí elektro-mechanických senzorů. Pro navázání spojení a zachování funkčnosti stomat se využívá speciální vodivý inkoust na bázi nanočástic. Stomatální senzory snadno odhalí, kdy rostlina začíná vadnout, a kdy je jí potřeba zalít. A teď už jen uvést metodu do praxe!

„Obdivujte krásu rostliny, která by klidně mohla zdobit jeden z divů světa – visuté zahrady Semiramidiny.“

Hoja – bohatý rod tropických a subtropických rostlin roste v přírodě na rozsáhlém území od Přední Asie, přes jihovýchodní Asii, Austrálii až po tichomořské ostrovy. Vědecké jméno Hoya dostal od britského botanika Roberta Browna po pěstiteli jménem Thomas Hoy. Nejznámější je Hoya carnosa, ale v kultuře se nachází více než 200 dalších taxonů. Hoja velkolistá pochází z ostrova Jáva, vyznačuje se masitými, světle zelenými listy a pokud se jí daří, vytváří bohaté kulovité květenství složené z drobných, bílých, aromatických květů.

Kolegům informatikům však při zmínce o Jávě, na mysli spíše vytane objektově orientovaný programovací jazyk Java. Inu, nechť se hoja dodává ke každému počítači!

„Obdivujte krásu rostliny, která by klidně mohla zdobit jeden z divů světa – visuté zahrady Semiramidiny.“

Fíkovníky znají lidé po celém světě. Tento rod tropických a subtropických rostlin čítá více než 1000 druhů, z nichž řada má pro člověka praktické využití i symbolickou hodnotu. U nás bývaly fíky vzácností, lahůdkou, která se objevovala převážně v předvánočním období. Fíkovník pryžodárný při poranění roní hustou mléčnou šťávu, které říkáme latex. Ze šťávy se před rozšířením kaučukovníku dokonce získával přírodní kaučuk. 

Fíkovníky rostou především jako mohutné stromy a liány. Dokonce známe druhy, které jsou tzv. škrtiči a silou svých lián postupně zadusí dřevinu, po které se pnou. Náš drobný Ficus pumila je ovšem neškodný a zaujme převislým růstem, a tak se náramně hodí pro tvarování rostlinných kaskád.

„Vyčistí pokoj od škodlivých látek a usnadní učení. Pomáhá nejen na Zemi, ale také ve vesmíru. Do interiérů doporučuje NASA!“

Aglaonemy jsou tropické rostliny pocházející z Asie a Nové Guiney. Milují vlhké a stinné lesy, proto se výborně hodí do tmavších zákoutí interiérů. Celý rod je pro nenáročnost pěstování velmi populární a sortiment tvoří nepřeberné množství kultivarů. Kultivar ‚Maria Christina‘ má záhadný genetický původ s doposud nejasnými rodičovskými druhy, pravděpodobně byl šlechtěn z okruhu Aglaonema nitidum. Jako většina zástupců áronovitých rostlin i v listech aglaonemy najdeme rafidy šťavelanu vápenatého, které jsou nebezpečné především pro domácí mazlíčky. 

Aglaonema byla zařazena do známé, byť poněkud přeceňované studie NASA pro čištění vzduchu ve vesmírných stanicích. Prý se skvěle hodí pro lapání benzenu a formaldehydu. Už si opakujete sumární vzorce? 

„Chceš si šplhnout u své dívky, kup ji tuto tajemnou rostlinu s listy ve tvaru srdce. Ale pozor, vědci stále neznají všechny její účinky!“

Jak už u tropických rostlin bývá zvykem, i rod Scindapsus má velmi složitou taxonomii. V rámci čeledi áronovitých bývá často směšován s rodem šplhavnice (Epipremnum) či dokonce se známým příbuzným – potosem (Pothos). V posledních letech se intenzivně zkoumá potenciál šplhavníků pro medicínské využití, řada druhů se využívá v lidovém léčitelství.

Slovo scindapsus pravděpodobně poprvé použil starověký spisovatel Claudius Aelianus. Ten je autorem známého spisu De Natura Animalium (O povaze živočichů), ve kterém najdeme fascinující fakta i bajky o rozličné zvířeně. Scindapsus ve spisovatelově pojetí byl hudebním nástrojem, který uměl zkrotit i divokého slona.

„Její listy jsou nejen uměleckým dílem, ale také oázou života v tropech. Dokonce vám naznačí, kdy jít spát. Takže žádné ponocování během zkouškového!“

Kalátea je Británii nazývána paví rostlinou. Boom v pěstování nastal v 70. letech minulého století, kdy se začala na trhu objevovat pro své okrasné listy. Vzdáleně totiž připomínají ocas páva. Rod Calathea tvoří s marantou a hřebenokvětkou pomyslnou svatou trojici oblíbených pokojových rostlin z čeledi marantovitých. Poslední taxonomická revize tento dříve bohatý rod značně roztříštila. V současnosti do něj patří zhruba 60 druhů, zbytek se přesunul do rodu Goeppertia. Mladé listy kalátey zadržují v pochvách listů dešťovou vodu a stávají se tak drobnými rezervoáry této blahodárné tekutiny pro řadu živočichů. Vytváří tzv. fytotelmy, které jsou typické také pro bromélie a masožravé rostliny. Mimo to jsou listy zdrojem potravy pro housenky některých druhů tropických motýlů rodu Caligo. V tropech pomáhají ke zdárnému šíření jejích semen mravenci.

„Hvězdou mezi pokojovkami se stala díky zahradnímu architektovi. A má tu čest zdobit nejen promenádu na slavné brazilské Copacabaně, ale i chodby Přírody.“

Rod Ctenanthe nalezneme v tropických oblastech Střední a Jižní Ameriky. Patří do čeledi marantovitých, ze které se pěstují například velmi oblíbené maranty. Náš druh pochází z brazilského státu Espírito Santo, kde jej objevil světově proslulý zahradní architekt Roberto Burle-Marx, mimo jiné autor čtyři kilometry dlouhé promenády na slavné pláži Copacabana. Na architektovu počest byla v roce 1982 rostlina pojmenována a popsána pro vědu a o čtyřicet let později je celosvětově oblíbenou pokojovkou. Libuje si v dostatku světla, dobře snáší tlumené osvětlení, ale nekamarádí se s přímými slunečními paprsky, které by mohly listy spálit.

„Má tolik barevných kultivarů, že se v nich ani zahradník nevyzná. Na pomoc museli přispěchat matematici. Jasný důkaz toho, že věda a krása patří k sobě!“

Toulitky pochází z jihoamerických vlhkých tropických lesů vyšších nadmořských výšek. Jsou nejbohatším rodem čeledi áronovitých. Tyto vytrvalé rostliny rostou jako byliny, epifyty i jako liány. I přes náročnost pěstování se toulitky staly oblíbenými pokojovkami. Přestože známe více než 800 druhů toulitek, jen z několika druhů se šlechtí okrasné kultivary. Jedním z nejčastěji užívaných druhů ke šlechtění hybridů je právě toulitka Andréova. 

Aby se v záplavě tvarů květenství zahradníci alespoň trochu vyznali, přispěchali na pomoc kolegové matematici. Ti vytvořili speciální klasifikační systémy za pomocí aproximačních B-spline křivek, díky kterým dokážeme přiřadit květenství k jednotlivým kultivarům.

„Kouzelná pralesní kapradina, ve které ale vajíčka nehledejte. Sytá zelená barva vás uklidní a navodí dobrou náladu před jakýmkoliv testem nebo zkouškou. Nevěříte? Zkuste se na něj dívat 10 vteřin…“

Pojďte blíž, jen se nebojte a pohlédněte na spodní stranu listu sleziníku. Je-li tato rostlina zrovna v reprodukčním období, na listu uvidíte do pruhů uspořádané výtrusnicové kupky tvořené sporangii obsahujícími výtrusy. Pokud jste totiž nehybnou rostlinou, musíte přijít na způsob, jak vypustit své potomstvo do světa a ideálně co nejdále. U kapradin tento proces připomíná vrhání balvanů z katapultu (typu římského onageru) a lze jej vysvětlit fenoménem kavitace (= vznikem dutin v kapalině při lokálním poklesu tlaku, po kterém následuje imploze). Podíváme-li se na sporangium pod lupou, uvidíme kulovitý útvar s nápadným prstencem tvořeným řadou buněk (a). Když sporangium dozraje, v období sucha dochází k odpařování vody přes tenké stěny prstence (b). Tím se snižuje objem buněk, radiální stěny prstence se ohýbají a dochází ke kavitaci, při které se v některých buňkách současně tvoří bubliny. V buňkách náhle chybí souvislý sloupec vody, který by udržoval elastické síly v prstenci, proto se rychle uvolňuje energie a dochází k vymrštění spor (c). Jak to známe z filmů, rameno katapultu musí zabrzdit, jinak by balvan vypadl jen před stroj. A podobně i sporangium potřebuje brzdící mechanismus k úspěšnému vymrštění spor do dálky. K vysvětlení další části pohybu nám musí pomoci Darcyho zákon a viskózní odpor, díky němuž se rozptyluje energie odrazu a dochází k zastavení pohybu a zdárnému vymrštění spor na větší vzdálenost (d). Že to je složité? Rozhodně! Zajímavé? Bezesporu!

Obrázky převzaty z: Llorens C., Argenita M., Rojas N., Westbrook J., Dumais J. & Noblin X. (2016): The fern cavitation catapult: mechanism and design principles. Journal of the Royal Society Interface, 114(13). https://doi.org/10.1098/rsif.2015.0930