„Tato kudrnatá vitamínová bomba pochází ze Středomoří. Je nepostradatelná v kuchyni, ale také působí jako mírné afrodiziakum.“

Tato miříkovitá rostlina se k nám, podobně jako řada dalších užitkových rostlin, dostala ze Středomoří. Rozlišujeme dvě základní odrůdy, petržel kořenovou a naťovou, kde patří i oblíbená kudrnka. Na Hané má pěstování kořenové petržele dlouhou tradici, dokonce v tomto kraji najdeme staré odrůdy ‚Olomoucká podlouhlá‘, ‚Přerovská podlouhlá‘ či ‚Hanácká‘. 

Kromě chuťových vlastností petržel vyniká i obsahem draslíku, vápníku a vitamínu C. Zlepšuje zrak -zejména šeroslepost, přidává se do čajových směsí při zánětu močových cest a pomáhá při léčení ran a zpevnění dásní při paradentóze.

„Věděli jste, že po libečkové koupeli budete krásnější? Pokud se výsledek před rande nedostaví, zkuste bylinku přidat do polévky. Vždyť láska prochází žaludkem!“

Chuť libečku rozděluje společnost na dva tábory. Ne každý má jeho specifické aroma v polévkách či salátech rád. Kromě gastronomie je libeček ceněn v lidovém léčitelství pro své silně močopudné vlastnosti, proto se přidává do čajových směsí. Zbavuje tělo toxinů, posiluje srdce a pozitivně působí na krevní oběh, revmatismus a dnu. Poněkud úsměvně působí rady z Časopisu českého lékárnictva z roku 1895, kde se o libečku dočtete toto:

„Libeček – rostlinka, která prý dívku hochům zvlášť milou činí; proto koupají starostlivé matičky malá děvčátka v libečku, aby se, až dospějí, hochům líbila.“ A pokud chováte koně, vězte: „Kdo svaří libeček v dešťové vodě na nový čtvrtek a odvarem tím obrok polije, bude mít pěkné koně.“ Dejte nám vědět, jestli vše funguje.

„Hepčí! Pokud máte rýmu, pojďte blíž a přivoňte si. Aha, máte ucpaný nos a nic necítíte. Nevadí… Rýmovník neboli moud s nachlazením zatočí.“

Nic neříkající odborný botanický název moud ve skutečnosti skrývá slavnou rostlinu, lidově zvanou rýmovník. Promnete-li listy mezi prsty, ucítíte jemně mentolovou, lehounce kořeněnou vůni. Díky silicím, které rýmovník obsahuje, je bylina hojně využívána pro své protizánětlivé a protiplísňové vlastnosti. Zmírňuje příznaky nachlazení, tlumí bolesti v krku a posiluje imunitu.

Rýmovník také dokáže zklidnit podrážděnou pokožku, odstranit svědění či napomáhá rychlejšímu hojení ran. Slouží i jako přírodní repelent.

„Milují ji kuchaři i včely. Říká se jí třeba šnytlík a má v sobě řadu vitamínů a prospěšných minerálních látek. Prostě zelený poklad v každé studentské kuchyni!“

Šnytlík, šnytlich, šnytloch, szńitloch – málokteré slovo v naší kuchyni odolává svému českému ekvivalentu, jako tomu je v případě šnytlíku, tedy pažitky. Šnytlík byl přejat z německého Schnittlauch a zejména v příhraničí se tento nebo podobný výraz stále užívá. A přitom slovo pažitka pěkně zní, jako čerstvě posečená (požatá) travička, k čemuž výraz odkazuje.

Ovšem pažitka není žádná tráva! Patří do bohatého rodu česnek (Allium), který se v naší gastronomii nesmírně cení. Hodí se na chleba  s máslem, do omáček, zálivek, vaječných jídel nebo čerstvých sýrů.

„Je dobrá na nervy i do klasické české kuchyně. Podle její vůně poznáte, že v menze bude guláš nebo bramboráky. Už se vám sbíhají sliny?“

Majoránka je od nepaměti spojována s láskou. Byla nejoblíbenější bylinou bohyně Afrodité a součástí svatebních rituálů, kde novomanželé nosili majoránkové věnce jako zahájení jejich milostného života. Původně se pěstovala ve Středomoří, severní Africe a západní Asii. 

Používá se při různých typech zažívacích poruch, při pálení žáhy, nadýmání, při léčbě migrén, proti nervové vyčerpanosti a v menopauze. Majoránka  je vhodná k dochucování polévek, masových pokrmů, luštěnin, jater, paštik a samozřejmě bramboráků.

„Posvátná bylina nebo afrodiziakum? Má čarovnou moc nejenom v jídle. Přivoňte si a ochutnejte…“

Za kolébku bazalky je považována Indie, ale už ve středověku byla tato rostlina z čeledi hluchavkovitých rozšířena i v Evropě. U mnohých národů byla posvátnou bylinkou, symbolem lásky, ochrany a průvodcem duše zesnulého do ráje. 

Bazalka pravá je jednoletá bylinka, kterou využijete nejen při přípravě italské kuchyně. Podporuje trávení, uvolňuje křeče, pomáhá při bolestech hlavy, nespavosti a plynatosti.

„Čeká vás důležitá ústní zkouška nebo projev? Na odkašlání jedině bonbon s tymiánem! Doporučuje 10 moderátorek z 10.“

Jak latinský název prozrazuje, tymián je blízkým příbuzným mateřídoušek. Podobně jako u řady dalších aromatických rostlin z čeledi hluchavkovitých, je domovinou tymiánu jižní Evropa. Rybě a masu dodá nezaměnitelnou chuť. Využívá se při přípravě polévek, omáček, těstovin či marinád.

Pěstuje se snadno, daří se mu na slunných místech chráněných před větrem a zimou. Má dezinfekční účinky, je účinný při kašli, nachlazení, rýmě, onemocnění horních cest dýchacích či svalové bolesti. Blahodárné jsou také tymiánové koupele a inhalace.

„Uleví svalům po sportu, ale také dodá energii do učení. Má tolik pozitivních účinků, že se vám z toho zatočí hlava!“

Před naší zahrádka šprlená.
Kdopak ji šprlil? Má milá.
V ní jest rozmarýn,
to já dobře vím,
jsem ho sázela.

Z nepřeberného množství starých lidových písní, jako je tato z Otinovsi na Drahanské vrchovině, lze vytušit, jak byl rozmarýn běžný na moravském venkově už v 19. století. Používal se nejen při vaření, ale mladé dívčiny snítkou rozmarýnu obdarovávaly svého milého nebo si jej pro parádu vplétaly do vlasů. Jak to bylo s rozmarýnem o hanáckých hodech, nám osvětlí kniha Rok na Hané (Vyhlídal 1903):

„Na hody děvčata zdobívala své milé rozmarýnem; rozmarýn se přivazoval za klobouk buď soukromě, nebo až v hospodě. Některý jonák měl pozlacený rozmarýn s pentličkami i dvakrát kolem dokola klobouku ovinutý. Kdo nedostal od milé, koupil si sám; v Olomouci na trhu vidíval jsem rozmarýnů hojnost na výběr. Nyní nosí za klobouky rozmarýny malí chlapci a někteří pohunci.“

Není načase tuto tradici zase obnovit?

„Podporuje chuť k jídlu a usnete po ní jako Šípková Růženka. Každý matematik si spočítá, že mít ji v truhlíku se vyplatí.“

Domovinou meduňky je východní část Středozemí, kde jí nazývají „potěšením srdce“ a „elixírem života“. Známé jsou především karmelitské kapky, které pomáhaly při bolestech hlavy, nevolnosti a zklidnění nervového systému. V našich končinách se od pradávna pěstovala na zahrádkách i v truhlících. Z meduňky se sbírají listy, které se rychle suší, aby nezhnědly. Ceníme si jich především pro příjemnou citrónovou vůni, za kterou mohou citralové silice.

A jak doporučovali meduňku užívati staří apatykáři?

„Melisa neb medunice jest oblíbeným lékem proti nadýmání, proti nechuti k jídlu, působí však i dobře na nervstvo. Melisa se pije při hysterii a migréně. Též i při bledničce se doporučuje. Při padoucnici doporučuje lidová léčba píti denně kalíšek vína, v němž byla týden naložená melisová nať.“

„Na rande jedině s mátou! Hodí se pro svěží dech i do mojita. Přitažlivost zaručena – ocení nejen studentky fyziky!“

Mít po ruce čerstvou nebo sušenou mátu není vůbec k zahození. Působí totiž blahodárně na činnost trávicího ústrojí, snižuje napětí ve svalech, pomáhá odstraňovat křeče, nespavost, bolesti hlavy, svědění a nechutenství. Mohou za to silice s hlavními složkami mentolem a menthonem, které dodávají bylině charakteristickou vůni a chuť. 

Máta má obrovskou schopnost vegetativního množení, proto jí můžete využít k přípravě čajů, mátového sirupu či limonád. Lístky se také mohou nakládat do alkoholu, protože máta je nedílnou součástí všech bylinných likérů, jako je fernet, benediktýnka či becherovka. Dokážete si snad letní měsíce představit bez mojita? Používá se také při výrobě ústních vod či domácích repelentů.